Miluji tvá jitra v zoři narozená,
sluncem opojená! Chvějící tvůj hlas,
prozářený něhou, v mlžný polojas
volá sladká jména jako lačná žena,
pomatená láskou, když chce zvábit’ nás.
Poledne tvá vítám v běli rozžhavená,
hmyzu hudba vírná vůkol mne když zní;
palčivě žhnou skály v lázni sluneční,
v níž se rosíš znojem v ticho ponořená
jako plavá lvice, v samotě jež sní.
Ale noc tvá, v temný šlojíř zahalená,
jako panna nyvá, tíhou vášní mdlá,
k smyslům probuzených tiše zavolá,
otevře mé srdce! V něm spí pohroužená
v pokoře má láska, noční tmou jež plá...