MILUJI TVÁ JITRA...

Rudolf Medek

MILUJI TVÁ JITRA...
Miluji tvá jitra v zoři narozená, sluncem opojená! Chvějící tvůj hlas, prozářený něhou, v mlžný polojas volá sladká jména jako lačná žena, pomatená láskou, když chce zvábit’ nás. Poledne tvá vítám v běli rozžhavená, hmyzu hudba vírná vůkol mne když zní; palčivě žhnou skály v lázni sluneční, v níž se rosíš znojem v ticho ponořená jako plavá lvice, v samotě jež sní. Ale noc tvá, v temný šlojíř zahalená, jako panna nyvá, tíhou vášní mdlá, k smyslům probuzených tiše zavolá, otevře mé srdce! V něm spí pohroužená v pokoře má láska, noční tmou jež plá... 74