KRÁSNÁ ZAHRADNICE

Rudolf Medek

KRÁSNÁ ZAHRADNICE
Ve zlatu kadeří vonná a zahalená, nad leknín bělejší jde krásná zahradnice, tajemstvím nejsladším má rozžehnuty líce a v květech naslouchá šepotu svého jména. Má modro ve zracích, jež jako studně tichá se časem zachvěje, když zlatistými stíny polibky západu padají do hlubiny. A v ústech rozpuklých mdlým dechem růží dýchá. Sama květ záhadný, sdružuje svoji vůni se vzdechy jasmínů, a koupajíc se v nich na sebe nechává pršet jich vonný sníh. Zmámena krásou svou a vášní ňader svých, poupata celujíc v polibcích sesterských, nahá a svítivá vykvétá v novolunní. 15