ÚSMĚV

Rudolf Medek

ÚSMĚV
Tož, Giocondo, dej mojim zrakům, v tichu tu rozkoš tajemnou by s tebe pily, záhadným pohledem se omámily a nalézaly sladké temno hříchu. Má paní, víš, jak žádostivě planou Ti vstříc, když nocí Tebe pozdravují v snů pavučinách, jež se truchle snují nad něhou, stálým klamem zrazovanou. Lze gestem něžným k sobě nakloniti Tvou hlavu zamlklou a jemně sníti s Tvých očí flór, jenž mi je zacloňuje? A nalézti v nich sladký příslib nový pro chvíli úsměvu, jenž více poví než slovo nejsladší, jež opojuje? Moderní Revue, 1910.
19