KVETOUCÍ STROM

Rudolf Medek

KVETOUCÍ STROM
V znachovělých jitrech v posledních hvězd zlatu kvetoucí strom hoří! Slyšíš větví hlas, haluzí zpěv šumný? V šeru, zázrak ten, sladkou písní země zcela zajal nás, v zmdlené zraky naše hvězdný rozsel jas, vítězně pak vzplanul jasně ozářen v nádheře svých poupat, v sněžných květů šatu. Znáš zelené stráně u pat horských tesů, konopka kde zpívá? Slyšíš vody šum pod skalnými břehy? Tam, kde pustý lom děsí prázdnem svým, zříš, rozpiat k nebesům, vztyčen v jarní pýše k rusým oblakům, kterak nalit mízou kvetoucí plá strom. V poslední však chvíli, palčivý kdy příval zlatí jeho květy, horoucí kdy klid lehá v jeho větve, hučí včelstva roj v ratolestech slavně mednou vůní zpit... Mníš, že žhavou píseň plodné síly zpíval 81 kvetoucí tvůj strom, vášnivý že zdroj kypí jeho tělem, šťávy sladkých plodů v mlžných parách voní, v síle zázračné planá třešeň hučí, opájí a žhne, tajemný jak příslib věčné slávy zrodu! 82