HVĚZDY

Rudolf Medek

HVĚZDY
Sladká čekající! Tmy hovor ztlumený slyší; daleko k vinicím, kde hrozny nedočkavě zrají, roznáší vítr slova lichotná, a jemné stisky rukou jsou znamení ano! a vzněcují krev v srdci. Tu náhle světla tajemná mne pozdraví, hluboko, hluboko žhnoucí ve Tvých očích, kam toužil jsem jako lovec perel vnořit se a šperky hvězd vynésti z azuru zřítelnic. Hle Kassiopeia! Jak líbají hvězdy se vzájemně něhou, dalekou země, nám neznámou, a sladčí snad polibků nachových úst. Jak ženky v rusalném témdni tančí Labuť, – jméno sladké, jako vše, co je tiché a zamlklé – ponurý Sirius, milencům zvěstující žal, Orion, svítivý a zlatý, saturnských básníků milá hvězda, nám však nejmilejší zelená, milovaná Venuše, neb v jejím znamení jsme se narodili. 11