Duhou Tvých očí...

Rudolf Medek

Duhou Tvých očí...
Způsobila Jsi, že se nebojím bolesti, ni smrti. Jen dědičné lidské hříchy mne ještě dusí a škrtí. Strach z těla svého mám zlý a z vůle vratké a mdlé. Co chvíli přede mnou vstanou minula stíny pobledlé. Tak často, ach krutě často ošklivím se sám sobě. Jen sebe jsem skutečně nenáviděl v hlubokém záští a zlobě. Způsobila Jsi, že se teď chvěji intimním smutkem po celém těle. Duhou Tvých očí vidím dnes svět: jaký je krásný! a k srdci jej tisknu rozechvěle. 49

Kniha Láska a smrt (1925)
Autor Rudolf Medek