VLTAVA.
F. Tichému.
Ó, jak dnes určitě slyším tvůj opíjející hlas,
tvé hymnické volání, jak před lety, kdy sám
na tvojich březích jsem seděl a truchlel
nad tvojí pradávnou slávou!
Ó, jak dnes jasněji slyším, jasněji vnímám a prožívám
to vše, co tehdy jsi mluvila ke mně!
Dávno mne opustily vše pochybnosti: stíny,
mládí závratné otázky v pustotu prašných dní padly.
Nevěra, nicota, stesk i bezejmenný žal
dvaceti let
daleko s východním uletěly větrem.
Dnes, byť i psanec, vzdálený nejsladší země,
již stvořil Bůh,
chudý a ubohý lidský tvor,
za horami jenž nechal svou lásku i sny i poesii,
dnes, byť i mnohými zklamán a mnohými podveden,
já znovu a znovu, Vltavo, slyším tvůj hlas!
Ach, co však slyším: to nejsi již ty, romantická řeka,
to nejsi již ty, v níž obrazy zsinalých zkazek
v tajemné tůni se zrcadlí.
18
Mythus dnes nemluví ke mně, omládlá, kouzelná řeko,
to mluví síla tvé naděje, národa tvého víra
v den slavný a jasný a vítězný!
Vůně mateřídoušky a suchého sena zápach,
domácké štěstí tvých lučin, jež protékáš, požehnaná!
Kraj, kvetoucí májem i nádhera jeho jara
stoupá k mé hlavě, jež závratným blahem se krouží.
Je to tvůj pozdrav prahnoucí duši?
Je to tvůj duch, jenž zázračný vlévá jas
v soumračné dny?
Slyšte vy všichni, již strádáte se mnou,
vy všichni, již daleko od rodné země
s večerem každým se k západu díváte,
jimž jméno „domov“ na srdci leží
jak temná otázka žití či smrti,
slyšte vy všichni hlas slavný a plný,
jenž volá k vám od lázně Libušiny:
Tři sta let soumrak se nad mojí zemí vznášel,
kde byl jsi, blanický rytíři?
Tři sta let v cizích službách na robotě
svůj osud jsi proklínal stranou a potichu
ty – boží bojovníku?
19
Ach ne, to někdo jiný a silný jde od východu,
zář ohňů předchází jej, ve zlatém jasu plá zbroj,
mraky se rozstupují před jeho božskou tváří,
nad čelem plamen se stkví, znamení heroické
statečné, omládlé duše;
má země, zdrcena včera, dnes šťastná a opojená,
svá k němu rozpíná žádoucí ramena:
to kráčí mladý český národ, v ruce zbraň,
nepřemožitelný,
vždy silnější na každém kroku,
vždy mohutnější,
vždy krásnější po každém boji!
To kráčí mladý český národ, v ruce zbraň,
mstitel, osvoboditel!
Srpen 1916.
20