Vidím
zem’ naši ležet před sebou!
Jitřní mhou,
všude, kam zrak dohlédnout může,
jak planá růže
v červáncích zkvétá přede mnou!
Mladá a smavá a sličná,
jíž na širém světě rovné není
v kráse i v utrpení!
Radosti zašlé i muka dlouhá
nás všech živá láska ustavičná,
bolest i touha.
Vidím
na stráních květy krvavě rudé!
Veselé slunce
žár letní rozežíhá všude!
V údolí klidném na jablůnce
tisíce květů!
Prut zlatý – bohatý rodný kraj,
panenská země,
svatý ráj,
svá ňadra kyprá v dechu květů
nabízí světu
vroucně a němě!
Orlické hory,
hlas divoké řeky,
svobodné písně rhytmický spád,
zřícený hrad,
klidný a volný a silný dech
na hřbetech hor i v úpadech!
Hlas divoké řeky,
divoké Orlice! Marné jsou vaše
proti nám vzteky!
Vidím
zem’ naši ležet před sebou!
To vše je naše! A nikdo jiný
nesmí tě sevřít v náruč svou,
ó krasavice!
Dlouho v tvou tvář hanebné sliby
plival tvůj vrah!
Dnes písní svobodných na tisíce
zazvoní všude na horách!
Ty, tichá a něžná, plodotvorná –
dnes vzbouzíš strach
svých tyranů, hrdá a nepokorná
vřeš blízkostí bouře,
jdeš k vzpouře!
Vidím,
jak po letech, po staletích
na mladých stonkách i zaschlých snětích
zas kvete svobody dar!
I vím, že v rodný až vstoupím dům,
svým bratřím i milým přátelům
o velkém štěstí mluvit budu.
A nebude hanby, nebude studu,
nebude otrocké tísně!
Na horách orlických svobodné písně
zpívat budu!
Vidím
kraj rodný ležet před sebou.
Až domů se vrátím, noční tmou
tiše se vkradu v spící dům
v zahradě plné květů
i dávných snů i vznětů,
čís’ mladou hlavu ke svým rtům
jak v milém snu
přitisknu.
Vidím:
tam leží všecko – volnost i krása!
Hospodář svobodný – vím, lidské štěstí
na zemi volné i neodvislé
sklidím.