7. Ladný zjeve porozvitých růží,

Karel Hynek Mácha

Ladný zjeve porozvitých růží, Ty jen slzy budíš touhy vřelé Ze ztmělého modra zraků mých Na mé ranním žalem zbledlé tváři! Jako jiskry před východem slunce Za horami tam za vysokými Chladné jiskry řítějí se vzhůru Výš a výš, až v nebes modru shasnou; Tak mé slzy linou s tváří mých Chladněji vždy na ustydlou ruku, S ruky studené co perly pak Přimražené usnou na uchřadlém Květu srdce v hluboké korunce.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

381. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  2. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Duma o pohádkách jara. (Adolf Heyduk)
  4. Král – žebrák. (Adolf Heyduk)
  5. Dumka. (František Táborský)
  6. XII. Buď zdrávo! (František Táborský)
  7. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  8. VÁM. (Adolf Brabec)
  9. A TO JE TA KRÁSNÁ ZEMĚ... (Rudolf Medek)
  10. Naděje. (Adolf Heyduk)