XII. Buď zdrávo!

František Táborský

Již nad hory svěžemodré vzlítá plamenné slunce, a zroseným zrakem země vítá plamenné slunce. Snem zblažena o daleké říši hvězdné a šťastné, zem jásá, že zas jí život skýtá plamenné slunce, že s jitrem tím oplozujících jí polibků vtiskne ta tvář jako růže porozvitá, plamenné slunce, a prsou svých tluky, oživlými v skřivánčí píseň, jež v paprscích trýská stříbrolitá, plamenné slunce zve v náruč svou, k hrudi roztklivělé mateřskou slastí, zve vítěze, jemuž věnce splítá, plamenné slunce. Tak vzrušená duše moje, dumou znavena tesknou, též po žití jasném prahnouc vítá plamenné slunce, sníc o žití důstojném, kde nemrou národy v jařmech, kde na rumech zvůle volnost zkvítá, plamenné slunce. Tak schvácené srdce moje čistou lidskosti písní žár vdechuje, který všem, všem skýtá plamenné slunce; jím zmlazuje hruď mi, rozzpěvuje veselím jarým a nalívá zpěv, v němž síla skryta, plamenné slunce.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

339. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sličná země. (Eliška Krásnohorská)
  2. A – Ω (František Serafínský Procházka)
  3. Smí k Tobě? (Xaver Dvořák)
  4. 7. Ladný zjeve porozvitých růží, (Karel Hynek Mácha)
  5. VERŠE DO PAMÁTNÍKU. (Bohdan Kaminský)
  6. Pozdrav Praze. (Herma Pilbauerová)
  7. S jara. (Adolf Heyduk)
  8. XVIl. Slunce, (Adolf Heyduk)
  9. Ach, vstoupit do hrobu... (Růžena Jesenská)
  10. V máji. (Adolf Heyduk)