XVIl. Slunce,

Adolf Heyduk

Slunce, rubín v koruně přírody, viz, kterak plane! Sype život a nadšení v srdce všech tvorů. K rozpuku nutí poupata, v sadě i v boru. K rozpuku nutí srdce mladá, zlato lásky jim v duše skládá, na lících kouzlí květy a v ptačích hrdlech zvučné věty. Probouzí spící, učí je žít. Pryč se slzou v líci, nač smuten být? K životu! k životu! Viz, i ta socha bílá prve v tom slunci je plna života, plna krve! Ven! ven! V radosti, v přírodě radost jest jen. Přiviň se ke mně, svému druhu, víc je u nás kvítí, nežli ho v luhu ven! ven! než prchne života sen!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

254. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA DRUŽNÉ MORAVĚNCE (Otokar Březina)
  2. A – Ω (František Serafínský Procházka)
  3. Štěstí. (Jan Červenka)
  4. V lese. (Adolf Heyduk)
  5. ŠTĚSTÍ. (Jaroslav Haasz)
  6. LILIE. (Josef Václav Sládek)
  7. S jara. (Adolf Heyduk)
  8. II. Otevřelo jaro oči fialkové – – (Josef Kuchař)
  9. Kouzla. (Adolf Heyduk)
  10. Miluj. (Jaroslav Vrchlický)