XVIl. Slunce,

Adolf Heyduk

XVIl.
Slunce, Slunce,
rubín v koruně přírody, viz, kterak plane! Sype život a nadšení v srdce všech tvorů. K rozpuku nutí poupata, v sadě i v boru. K rozpuku nutí srdce mladá, zlato lásky jim v duše skládá, na lících kouzlí květy a v ptačích hrdlech zvučné věty. Probouzí spící, učí je žít. Pryč se slzou v líci, nač smuten být? K životu! k životu! Viz, i ta socha bílá prve v tom slunci je plna života, plna krve! 23 Ven! ven! V radosti, v přírodě radost jest jen. Přiviň se ke mně, svému druhu, víc je u nás kvítí, nežli ho v luhu ven! ven! než prchne života sen! 24

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk