DE PROFUNDIS

Otokar Fischer

Noc rozdrásej, sůl do mých ran syp k ránu – Však jedno prosím: Opotřebovánu být nedej mému slovu! Hlas můj ztlum, svol, aby dech mi k svatým zůstal dnům a z hlubin zadul proti nebezpečí! Kdys písmák byl, ten ke vší lidské řeči zášť pojal, hrůzu, hnus. Vřít nechal svět. Sám, odmlčev se, mlčel šestnáct let. Byl tich, nechť slýchal o válkách a zradě. Když hloubal, mlčel. Mlčel na zahradě. A jednou večer, domů jak se bral, dým šleh mu z cely. Mlčící muž stál, kde rudý jazyk chodbou již se plazil. Tu on, jenž něm byl, v němotu svou vrazil a z mlčení, v němž zahradnicky žil, své slovo, dlouho rostlé, vyvrátil – a do plamenů přemocně tak zvolal, že žár mu k nohám leh a doplápolal. Tvé noci plášť nechť nade mnou se tmí – Jen když má řeč si s živlem rozumí!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

214. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sny. (Ervín Špindler)
  2. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  4. VOX IUBILANS. (František Leubner)
  5. Rouhačka. (Václav Antonín Crha)
  6. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt, (František Leubner)
  7. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  8. Anachoret. (František Leubner)
  9. Musám. (Julius Zeyer)
  10. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)