PIANISSIMO

Otokar Fischer

Spi, živote můj, potichu a hebce. Jak víla sudička, já ke kolébce jdu po špičkách a dary své tam kladu: Hold přináším ti oblačných svých hradů, své řeky pozdrav, jezu rozšumění a vzkazy hvězd, jež v stříbrném jdou znění. Toť vše, co mám. Pak, z přebohaté tísně, jíž srdce mé se chví, vem dar mé písně. A zbožný ret můj, k tobě jak se sklání, ne tobě jen: dej světu požehnání!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1079. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  2. C. K druhu, družce, k rodu, vlasti (František Ladislav Čelakovský)
  3. RANNÍ POBOŽNOST. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Buď mi blíž. (Adolf Heyduk)
  5. Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému. (Václav Antonín Crha)
  6. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)
  7. (Příznivci neb dobrodinci.) (Emanuel Züngel)
  8. To štěstí největší... (Rudolf Bort)
  9. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  10. Básník a básnictví. (Šebestián Hněvkovský)