Před metelicí

Otokar Fischer

Jako člověk, jenž se loučí, je ta pozdní krása dnů, jako nadskutečný přelud v řinoucím se zlatě zhmotněn stojí strom a padá list. Bude se nám brzo stýskat – nám, jimž pro hltavost chvil neznámo je vzpomínání – po té lidsky prosté hloubce, jíž jsme nedovedli žít. Ševel barev pod nohama, tmavou astru na prsou, štíhle jda svým loubím vína, svítí den a lampu zháší jako člověk, jenž jde spat.

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

14. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 3. Stojí lípa na zeleném luze, (Jan Kollár)
  2. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  3. Jeseň. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Našemu žití. (Adolf Brabec)
  5. PŘIŠLA JESEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. JÁDRO ŽlTÍ. (Irma Geisslová)
  7. VILLA V ŘÍJNU. (Antonín Klášterský)
  8. Podzimní. (Beneš Grünwald)
  9. RŮŽE (František Odvalil)
  10. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Vrchlický)