...a potom umřít

Otokar Fischer

...a potom umřít
Stokrát opěvováno, mnou posud ne, nad mořem ráno, azurné! Verš se krátí, jak se dlouží můj dech – Jen milovati, a z hloubky, mě nech! Mřít by se chtělo v nádechu par – Miluji, tělo, tvůj svatý tvar a v studené líci horoucí rys. Ó milující, má hladino, tys, 22 tys, která hladíš i zraňuješ a dáváš, jak svádíš, úkoj též. Chladím bolavou hlavu, ale srdce, ten štváč, chrlí svou lávu, a v očích je pláč. 23

Kniha Rok (1935)
Autor Otokar Fischer