PŘÍTMÍ

Otokar Fischer

Z opálové misky tvého těla nechci pít, jen zrak si orosím. Nezapomeň ty však, že jsi chtěla se mnou zemřít, až tě poprosím. Tehdy spustím žaluzie v oknech, jak je spouštím teď, leč do oken padne záře po nocích a po dnech, padne zář, jež není noc ni den. Neplá posud. Pokojem jde přítmí. Tuším tělo jen, tvé duše stín. Tekou ještě vteřiny, a rytmy vlévají se z hlubin do hlubin. Sviť mi ještě. S rouchem odlož roušku. Po koberci, bělostná, se nes. Nad kotníky zlatá hudba kroužků zní jak cinkot vln a vážek ples. Vzdaluj se mi, když je hmat můj blízký, přítmím vzleť jak zpěvný v lese pták – Z těla svého opálové misky pít mne nenech, oros mi jen zrak.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

21. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. List ze hřbitova. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ó, NOCI LETNÍ... (František Hais)
  4. Měsíci. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  6. Tizian. (Karel Kučera)
  7. OTCOVSTVÍ. (Adolf Červinka)
  8. NOCI. (Antonín Klášterský)
  9. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  10. SOUMRAKY. (František Soldan)