JEDNOHO DNE –
Jak na senách, jahody na klobouku,
přeběh jsem paseku, potok a louku.
Vodička bystrá zurčí a zvoní.
Milé jsem ujel a nepláču pro ni.
Jednu jsem zradil, najdu si jinou.
Potkám ji za vrchem nad mýtinou.
Řeknu jí: sluníčko, dobrý den,
hory mi volaly do oken,
nebe mne rádo má, letní den šeptá mi,
abych šel za vámi lesem a lukami.
Potůčky pádí do bystřiny.
Šumí to, ubíhá. Nejsem jiný.
[9]
Nikoho neměl jsem dvakrát rád –
Chcete mne chvilku pomilovat?
Duši snad nemám; a mám-li ji přec,
jsem k ní jak nevěrný milenec.
A jestli tělo mé neopustila,
rmoutí se nad ním jak pro hocha milá.
Směju se, svádím – a jednoho dne
najdou mé tělo utopené.
[10]