Cesta

Otokar Fischer

Zde v kamení, kam kleč se nedošplhá, kde do života mlčí sráz i tes, kde bolí sníh, kde dotýkavá mlha se tulí k nohám huňatý jak pes, já stojím, sám. Kdy vyšel jsem? a za čím? Ční v neznámu kdes nedohledný hrot... V tom roztrh se cár mlh, jak vzhůru kráčím, a letmý obraz v oko se mi vbod. Zřím vírně v hloubku, z níž se pozvedaje, pás kruhových se vine serpentin, zřím sladkým směrem otcovského kraje, zřím ohbí cest a hořká místa vin. A jak můj zrak se po zatáčkách dívá, jež stoupaly mi v táhlém vinutí, mé srdce tiše s osudem svým splývá, a pojednou, v tom smírném splynutí, znám ducha, jenž mi nedá zahynouti, a strmou stezku znám, jíž vzhůru jdu. Vím: z kruhu zrození já kruhem poutí vstříc kruhu kráčím vyšších přerodů.

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

142. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V duši mou se zakous’ vzteklý pes. (František Sís)
  2. PETRARCA NA MONT-VENTOUX. (František Leubner)
  3. VOCE MEA. (František Leubner)
  4. REQUIEM. (František Leubner)
  5. CANTU MOLLI. (František Leubner)
  6. PĚSTI. (František Leubner)
  7. LXII. (František Leubner)
  8. MRTVÍ PTÁCI. (Richard Weiner)
  9. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes! (František Leubner)
  10. Sny. (Ervín Špindler)