HOCH, KTERÝ SI HRAJE.

Viktor Dyk

HOCH, KTERÝ SI HRAJE.
Pif, paf... My budeme si hrát, že hoch jsem tvůj a děvčátko ty že’s mé. Kdo rád má, vidíš, pušku v ruku vezme. Budem si hrát, že mám tě rád. A trochu křič: to bývá velkých mrav. A trochu plač, když milý tvůj se katí. Říkám ti: budem na velké si hráti. Že mám tě rád, tož namířím: pif, paf! Pif, paf... A nemusíš se bát. Jen u velkých to zakrvácí šaty. Nabito není. Křič však: Bože svatý! Budem si hrát, že mám tě rád. Pif, paf. Jak? Rána? Puška vystřelila? Co je ti? Promluv. Celičký se chvěji. Já nerad. Jak to? Vždyť to hra jen byla? Já myslil, že jen velcí zabíjejí. 22

Kniha Noci chiméry (1917)
Autor Viktor Dyk