BEZVĚTŘÍ
Prostřed moře rybáky jsem shléd.
Neduje jim vítr do plachet.
Vlajka nevlá, veslo leží líně.
Nad hloubkou se spí jak na písčině.
Lhostejný je domov, kořist, svět.
Neduje jim vítr do plachet.
Prostřed žití, bez břehu a brodu,
na nehybném já jsem uvíz bodu.
Nelituji, co jsem zanechal.
Sen ni touha neženou mne dál.
Vědí bozi, dopluju-li někam.
Křížem ruce mám. Spí srdce. Čekám.
Náhle výkřik z nitra zaúpí:
Větrů nebýt rab ni šalupy!
Sám svou naděj, sám si tvořit hoře!
Bezvětří-li, s vysoka zřít moře!
Neduje-li vítr do plachet,
o závod se s racky rozletět!
Mrtvý čekej člun, by zpět byl zavát.
Já však vůli mám, plout, vát a mávat.
Než zde v idyle snít bez hnutí,
raděj zlomit se i s perutí!
V poutech není, rytmus kdo má darem.
Smí se vznést, smí padnout za Ikarem.
[17]