Co krásy v horách.

Vojtěch Pakosta

Co krásy v horách.
Nech v zášer lesů oko mé se dívá, neb v luhu květném s výše utkví zor, zřím v tůně jezer, spěji v temný bor, vše v luzný obraz v duši mojí splývá. Tu krásu žádný básník nevyzpívá, co jest jí skryto v lůně těchto hor, a malíř zvoliv nejkrásnější vzor, z výtečné práce nespokojen bývá. Leč i to duši nevýslovně blaží, kdy na dno krásy vniknouti se snaží, na prahu stane, spokojena málem. Tomuť, kdo strhal s krásy kouzla clonu, a skutečnosti nahled za oponu, přestává krása býti ideálem. 21

Kniha Listy a květy (1884)
Autor Vojtěch Pakosta