Modlitba matky pravé divy činí.
V mrákotách bídy, zářném ve pohodlí,
bezpečno dítě v každé bouři žití,
dokud se za ně láska matky modlí...
Dnes děsno v horách! Bouře v burácení. –
Těžkých se mračen protrhaly splavy,
v den tmy jak v noci peruť rozestřely,
hrom, vichr, blesky divé hody slaví.
Ó běda chatě, tamo v horském svahu.
Již divoch příval na ni vráží lítě,
a nikdo doma – nuzné na kolébce
andílka spánek malé dřímá dítě.
„Bůh tebe zachraň, ubožátko, robě,
v Svou náruč přiviň Boží Máti tebe! –
Nech proud v svůj jícen chatu, jmění... schvátí,
jen drahé dítě, dítě chraň mi nebe!“...
Tak ruce lomíc matka zaúpěla,
o závod s vichry od hor domů letí;
proud nohy staví, blesk se bleskem kříží
a hromu rána ráně ve zápětí.
Ztraceno dítě! – Veta po něm, veta!...
Aj kolem chaty už se moře pění,
ve rmutných proudech trámce, desky plovou,
pláč matky s pláčem vichrů v závodění.
V zoufalém hoři ku kapli se vrhla,
jež osamělá vedle cesty stojí:
v ní Matka Boží Jesulátko chová,
mateří láskou rány srdce hojí.
„Zachraň mé dítě!“ – matka k matce volá,
objímá kapli, oko touhou plane:
i Ty jsi matkou, víš jak srdce bolí,
kdy matce hyne dítě milované.
Slituj se, pokyň, ať z těch divých proudů
se vynoří mi moje živé robě –
Tonoucích hvězdo! – slyš hlas ženy chudé,
jež věčně díky splácet bude Tobě!“ – –
Leč marno, mamo! neboť divé proudy
i na kapli už běsně dorážejí
a žena hořem, pláčem vysílená
na skálu klesá v mdlobách nad peřejí.
Kol bouře hučí, blesky do skal perou,
leč neslyší jich utrápená žena.
Pro dítě matka s prosbou na rtech zmírá –
a Matkou prosba matky oslyšena!
Než hle! tam v dáli jako lístek stromu
houpají vlny jakýs předmět hravě; –
ku kapli plyne – aj už ve výklenku
zakotvil, stanul loďkou ve přístavě!
Jest kolébka to, na ní dítě živo!
Pozvedlo hlavu, malé ručky spjalo:
„Matičko! – Matko!“ v kapli ku obrazu
bolestným pláčem v touze zasténalo.
Pláč slyší matka, z mrákot zbudila se...
zří svoje dítě – živo! – k němu chvátá,
v náruč je tiskne, líbá, s pláčem volá:
„Ó díky, díky, Tobě Matko svatá!
Ty jedno znáš to nevystihlé hoře,
jímž ztrátou dítka srdce matky sténá;
můj dík Ti dnes a věčně zníti bude:
že srdce ženy pochopí jen žena – –
Že prosba matky pravé divy činí.
V mrákotách bídy, zářném ve pohodlí
bezpečno dítě v každé bouři žití,
dokud se za ně láska matky modlí!“