7. Košatých stinnou šel jsem cestou klenů,

Vojtěch Pakosta

7.
Košatých stinnou šel jsem cestou klenů,
Košatých stinnou šel jsem cestou klenů,
větvemi plálo světlo růžové, a stromořadí přítemnělou stěnu zdobily kaple cesty křižové.
Obtížná chůze! Větřík nezavanul, do vrchu cesta, parný leta čas... U jedné sotva že jsem kaple stanul, již druhá v dálce se mně mihá zas. Za sebe hledím, co již překonáno, a co mi cesty ještě zbývá jít, než dojdu tam, kde v líci Krista psáno: „Zde jenom pravý najde člověk klid!“ – Tak v dráhu žití člověk nazpět zírá, v před naděje ho vábí růžová, cíl hledá, kde se splní tužeb míra, a život – jak ta cesta křižová. 11

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta