8. Můj vonný lese! tvojí vábné šeři

Vojtěch Pakosta

8.
Můj vonný lese! tvojí vábné šeři Můj vonný lese! tvojí vábné šeři
 otvírám duši jako příteli; u tebe srdce znova v štěstí věří a rány jeho tvůj klid zacelí. U tebe není řeči lícoměrné, zde klam ni šalba světa nehněte; zde vše tak prosté, nelíčené, věrné, jak křišťálová duše dítěte. V naruči tvojí, ve tvém vonném dechu, co štěstí pravé, znova pocítím, a z jeho jasu na tvém kyprém mechu paprsky luzné v duši zachytím. S úsměvem na rtech, jak tam jiní kluší za slávou, statky – zraky pohroužím; já mám své písně, jaro, teplo v duši – a po bohatství jiném netoužím. 12

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta