9. Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese,

Vojtěch Pakosta

9.
Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese, Znáš-li ten poklid, jaký vládne v lese,
 kdy vůní znaven v tichých dumách sní? Na stromech ani snítka nepohne se v parný den letní, v pravé polední. V nejhlubší zášeř prokmitá a vniká zlatého slunka smavý paprslek; i brouka k letu vzpruží – poustevníka, jenž mrzut v mechu chabé údy vlek’. Nad hlavou jasné nebe blankytové, a u noh kyprý mechu aksamit; kol tebe zářné stěny smaragdové – kde útulnější srdci najdeš byt? Sem nedoniknou šumné vlny světa, zde vše jak v onom sadě pravěkém, než zrodila se na něm závisť kletá, a Bůh jak s děckem chodil s člověkem. 13

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta