16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její

Vojtěch Pakosta

16.
Šla Krása lesem, a hned v počesť její Šla Krása lesem, a hned v počesť její
 ohnivým květem zaplál rudý vřes; jí zvonky k nohám hlavy uklánějí a slzičkami září lesní mez. Mateřídouška, v suchopáru skryta, svěřila vánku vonných lístků dech, i jedle šedá, vážná, vráskovitá, si na šat spřádá nejjemnější mech. Novým se písním lesní potok učí, pták radosť sdělil modrým výšinám, strom stromu slastí padl do náručí a lesem znělo: „Krása přišla k nám!“ I přicházela každičkého rána a vždycky nová se jí stala česť; a že tak v lese byla uvítána, až po dnes Krása v lese doma jest. 20

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta