19. Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce

Vojtěch Pakosta

19.
Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce
 pěšinou luční sobě vyšel jsem; z dálky se na mě usmívaly sladce, záříce bílých šatů atlasem. Mlaďounké, štíhlé – sotva porozkvětlé v zrcadlo vodní upíraly zor, a o své kráse, v červánkovém světle, důvěrný spolu vedly rozhovor. „Marnivé mládí!“ – stará bříza děla; – až„až stáří zbrázdí vašich lící lem, poznáte, marnosť že jen krása těla a marná každá radosť pod sluncem!sluncem!“ – Matroně krásek odvětily hlasy: „Teď mluvíš-li tak, – věru malá ctnosť. Až užijeme, co ty užila jsi, též rády vzdychnem: „Marnosť nad marnosť!“ – 23

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta