Amor omnia vincit.

Vojtěch Pakosta

Amor omnia vincit.
Pachole matka k prsům přivinula... Víť naposledy, že v svých loktech cítí ten záznakzázrak s nebe, jemuž dala žití a láskou k němu nad svůj život lnula. Zoufalým bolem ňadra se jí dmula... „Nechceš-li Kristu ve tvář zlořečiti, zde v žhavé výhni máš své dítě zříti!“ zařvali kati – tvrdí jako žula. A matka znova vinouc dítě k sobě – „Ó slitujte se!“ bolně zaupěla, „ó jen mne dříve, než to drahé robě!...“ Kam lítých katů ukrutnosť se děla? Ruce jim sklesly, zraky oslzely... Jak brzy sami as k týmž mukám spěli?! 36

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta