Odplata věčná.

Vojtěch Pakosta

Odplata věčná.
Co zrak nespatřil, uši neslyšely a v srdce lidské nikdy nevstoupilo, těch září těchy nitro ozářilo, již nocí muky do bran jitra spěli. Jich s láskou Krista nic už nerozdělí – ni žalář, výheň, ani katů dílo, jimž ukrutenství ruce ochromilo, že z pěstí padal meč už vytupělý. Ni tyrané, již zvířecím svým hledem, své zraky pásli v jejich líci bledém a ortel krve psali rukou vlastní; ti poslední již pohár slastí pili, mučnové nový k ústům přiložili – ti v žití bědní, tito v smrti – šťastní. 47

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta