Sanguis martyrum.

Vojtěch Pakosta

Sanguis martyrum.
Z katakomb temných rudé světlo plane; slabounké, matné, jako v širém moři, kdy dalný maják malou jiskrou hoří, an bouřný vichr se všech stran naň vane. „Pro tebe trpět, naše touha, Pane!“ dav postav temných v klenbách zahovoří – „Tvá, jenž jsi zplodil nás v své smrti hoři, nech ve všem, všude jen se vůle stane.“ – – Hrom zarachotil. Děsné bouře vzruchem kříží se blesky. Temné noci vzduchem na křídlech dravců vichorové letí; a davy četné jako pírka smetí rozváli vztekle. LečLeč, co ničí, maří – ten maják z moře v celý svět již září. 51

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta