Pohled na Tatry.

Vojtěch Pakosta

Pohled na Tatry.
Mám stále v mysli, v srdci, před očima ten Tater půlkruh vážný, v mlčení... Ó poesie, kde tvé nadšení, bys probudila, co tu krásy dřímá! Tu květné jaro, a tam – ledná zima, jak by si v náruč padly v loučení, šum lesů vážný, vody zurčení zakletých hradů duši branou jímá. Tu štíty horské holé, rozervané, – zoufalé hořem srdce člověka, – v něž věčně paprsk těchy nezaplane; tam luhy smavé, plesa – oči dětí, šlapaná lidu práva odvěká – – – Kam dříve patřit, o čem dříve pěti? – 71

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta