Tatranskému lidu.

Vojtěch Pakosta

Tatranskému lidu.
Jak perly v moři, krajem rozptýlena brať slávská v luzném Tater pohoří, ač jako Lazar jenom živoří s bohatců stolu – jará, nezmožena! V cizáctví těsná pouta ujařmena přec otců milou řečí hovoří a zrakem zvlhlým k nebe báni zří, kdy pohrdání v tvář jí stříká pěna. Ó lide dobrý slovanského kmene! Po nivách cizích chodě jako host, u tebe okřát, jako u pramene se chodec žízniv staví, usedám; a podnes blažen tebe v mysli mám, jak z pouště – jarou svěží letorost. 72

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta