Genre z pusty.

Vojtěch Pakosta

„Jen krejcar, krejcar, bychom chleba měli!“ cikáňat nahých, kučeratých hlav mně zastoup cestu neodbytný dav s uprášenými, bronzovými těly. „Přes den jsme, pane, sousta nepozřeli!“... zas výmluvnosti protrhnuvše splav, že šťasten budu, že se vrátím zdráv – – – posuňky hbitý jazyk předháněli. „Kamž peníz dáte, když nemáte šatů?“ – dím, trpělivost jejich zkoušet chtěje; však přenáhlil se výrokem svým v chvatu. Cikáně malé zastouplo mi cestu a zuby ceníc vítězně se směje, že oblečeno. Měloť – s kapsou vestu.

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

184. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. Viaticum. (Jaroslav Vrchlický)
  2. III. A praví Psyche: „Ten plášť hmoty tíží (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  4. Ve vůni šeříka. (Irma Geisslová)
  5. DUB (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Smutný večer. (Karel Hlaváček)
  7. SLOKY (Antonín Sova)
  8. RŮŽENEC (František Odvalil)
  9. Rusá láska (František Gellner)
  10. NAD PARTITUROU. (Ludvík Lošťák)