Genre z pusty.

Vojtěch Pakosta

Genre z pusty.
„Jen krejcar, krejcar, bychom chleba měli!“ cikáňat nahých, kučeratých hlav mně zastoup cestu neodbytný dav s uprášenými, bronzovými těly. „Přes den jsme, pane, sousta nepozřeli!“... zas výmluvnosti protrhnuvše splav, že šťasten budu, že se vrátím zdráv – – – posuňky hbitý jazyk předháněli. „Kamž peníz dáte, když nemáte šatů?šatů?“ – dím, trpělivost jejich zkoušet chtěje; však přenáhlil se výrokem svým v chvatu. Cikáně malé zastouplo mi cestu a zuby ceníc vítězně se směje, že oblečeno. Měloť – s kapsou vestu. 75

Kniha Růže a ostny (1890)
Autor Vojtěch Pakosta