CESTOU.

Josef Merhaut

Je mír, je svatvečer a země zlatem vzplála. Hle, v prachu přede mnou tkví dívčí stopa malá, jak vyšla z domova zde města na kraji. A z dálky, z hluboka a dojímavě dlouze to duní ze zvonů jak o ztracené touze, a chmury veliké v mou duši padají. Jdu tiše za stopou – a ona v dál se tratí – – Jen v šeru červánky ty drahé sledy zlatí, a zvony sténají jak srdce pod tíží. A mně se zdá, v hloubi zdá, když smutně v kov to buší, jak někdo vzdálený by kvílel nad mou duší, ta stopa nikdy víc že s mou se nesblíží.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

199. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SAMOTA (Jaroslav Vrchlický)
  2. ANDĚL PÁNĚ. (Marie Čacká)
  3. LXXIX. Již ve vísce mezi bory (František Ladislav Čelakovský)
  4. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  5. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  6. ZVONY. (Antonín Klášterský)
  7. S BOHEM (Otokar Fischer)
  8. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  9. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  10. Pěvcům. (Eliška Krásnohorská)