ZA NOCÍ BÍLÝCH...

Josef Merhaut

Za nocí bílých tichý astronom utíká k hvězdám. – Bože, co v nich hoří?! Co krásy, ohně pluje v světě tom na vlnách nebeských moří! Ó, tajemné hvězdy! To marná touha: chtíti zachytit tu krásu všecku v objetí, jež dusí! – Že z dálky splývá v duši hvězdný svit, Ó, daleké hvězdy! Tajemství sladké: hvězdy potkávat! – Ať jiných krok se třeba blíž k nim točí: mně stačí, když mi v cestu jenom pad’ svit Vašich nebeských očí, ó, drahé hvězdy! A vyhýbat se? – Marný, marný boj! Ta cesta bez Vás chladně k srdci sáhne, a jen víc roste divný nepokoj – – – Ó, hvězdy, co mne k Vám táhne? – – O, tmavé hvězdy!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

669. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Magické světlo své krásné (Josef Holý)
  2. Hesperus. (Jaroslav Vrchlický)
  3. III. „Jehož Jsi, Panno, porodila!“ (Xaver Dvořák)
  4. NOC. (Antonín Klášterský)
  5. VEČERNÍ MODLITBA MILUJÍCÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. POD HVĚZDAMI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ČERVÁNKY. (Julius Zeyer)
  8. Večer. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. KOUZELNÉ NOCI. (Otakar Auředníček)
  10. V TICHÉ NOCI. (Adolf Brabec)