ZA NOCÍ BÍLÝCH...

Josef Merhaut

ZA NOCÍ BÍLÝCH...
Za nocí bílých tichý astronom utíká k hvězdám. – Bože, co v nich hoří?! Co krásy, ohně pluje v světě tom na vlnách nebeských moří! Ó, tajemné hvězdy! To marná touha: chtíti zachytit tu krásu všecku v objetí, jež dusí! – Že z dálky splývá v duši hvězdný svit, to hvězdáři stačit musí... Ó, daleké hvězdy! Tajemství sladké: hvězdy potkávat! – Ať jiných krok se třeba blíž k nim točí: mně stačí, když mi v cestu jenom pad’ svit Vašich nebeských očí, ó, drahé hvězdy! A vyhýbat se? – Marný, marný boj! Ta cesta bez Vás chladně k srdci sáhne, a jen víc roste divný nepokoj – – – Ó, hvězdy, co mne k Vám táhne? – – O, tmavé hvězdy! 52