CESTOU V ČERVNOVÉ NOCI.

Josef Merhaut

CESTOU V ČERVNOVÉ NOCI.
Jdou vůně, stoupají a obětují tmám, a voní propasti i hory ke hvězdám, i růže stolisté, královny květů mých – to voní královny v zahradách dalekých. A ve tmách, ve vůních, po bledé silnici v své touhy zamlklí jdou pozdní poutníci, z chladnoucích severů jdou za růžemi v jih – a voní královny v zahradách dalekých. Ti chodci spozdění též vyšli za světla, však místo růží jim tma v cestu rozkvetla, jen vůni zanáší k nim vítr, jenž se zdvih’: to voní královny v zahradách dalekých... My, kteří bloudíme v svou zaslíbenou zem, jen tušit můžem’ ji v hvězd plání mihavém, tu půdu kvetoucí, z níž pozdrav k nám jen dých’; to voní královny v zahradách dalekých – – 62 A myslím na růže, jež kdy jste nosila... Ó, růže daleká!... Mou žádná nebyla... Ó, vím, že pozdě jest... A jdu tou nocí tich – A voní královny v zahradách dalekých.... 29. června