RANNÍ HVĚZDY.

RANNÍ HVĚZDY.
Jsou také hvězdy jitra. Jim vstříc já slýchám rád na všechněch strunách nitra ten mladý akkord hrát. Noc nahnula se bledá, den už se z mrákot zdvih’ – a touha moje hledá přec hvězdy v cestách svých. – Nech snění, věk se chýlí! – výčitka zazebe – den skutečnosti bílý hvězd nemá pro tebe! A já přec tak den za dnem vstříc hvězdám musím jít a nechci v jitru žádném jich sladký minout svit. To něco hárá ve mně vstříc krásným hvězdám těm a hřeje přetajemně mé nitro mladým snem. A z mládí cos mi kývá přes mlhy věků dál a s mraky zas to splývá, jež život v cestu svál – a zase z mlh se noří a omládlé jde blíž, – a něco v srdci hoří, co radost je i tíž – jak jásot bezejmenný i žal by tam se klad’ – ó buďte pozdraveny, mé hvězdy, nastokrát! 31