ROMANCE O ZNÁMÉM STROMU NA KOLIŠTI.

Josef Merhaut

ROMANCE O ZNÁMÉM STROMU NA KOLIŠTI.
Známý strom zas vidím kvést! První v květech vždycky jest – jaro volá v cesty Vaše každá jeho ratolest. Ráno, když se rozdýchá, strom ten voní do ticha: pro Vás, jež květ milujete, v bílý žár vždy pospíchá. Někdy z Vašich ranních cest krok Váš vidí blíž se nést – krásné oči jdou se dívat, kolik hodin tady jest. Slyšte, tichý stromu hlas hudbou jitra volá Vás, vůní zpívá, květy dýchá: – Dítě sladké, není čas! 54 – Pro Vás kvetu, čekám Vás, uslyšeti chci Váš hlas, hodiny lhou, nespěchejte, dítě drahé, není čas! – – A Vy přece jdete dál, strom své květy marně stlal, za Vámi však v cestu ještě z růžova se rozdýchal. Vidím ten strom duší žít, chápu jeho touhu, cit: jediným jen květem aspoň ve vlas Vám se zachytit. Jediný květ by se smek’ na Váš rudý živůtek, tam žít ještě aspoň chvíli, a proč chtěl žít, aby řek’ – Jediný květ aby pad’ pod Váš kročej, umírat, naposled by v smrti zavzdych’, kterak toužil, měl Vás rád... Známý strom zas vidím kvést, první vždycky v květech jest – a o Vaší kráse zpívá každá jeho ratolest! 25/4.
55