FIJALY.

Josef Merhaut

FIJALY.
S košíčkem fijal přišla na boulevardy, je stará juž a pláč se chvěje v hlasu. A vedle ní, jak rostlá z jarní páry, je dceruška. Ta mládí má a krásu. Zde vidí ženy: včera měly cáry, dnes hedvábí a skvosty v moři vlasů... Strach jímá ji: „V ty dcera klesnout spáry!...“ A velká slza skropila jí řasu. Ta v kytku fijal do košíčku sjela. Já maní tady dívčí stihal nožku – květ se slzou si koupím na památku. A kdykoli frýn drzá vidím čela, zřím v duchu zas tu ustaralou matku a v knížce líbám svadlých fijal trošku...