VERŠE PODZIMNÍ.

VERŠE PODZIMNÍ.
Padalo listí... Přišla jste tichá a prošla uvadlou alejí. – Ó, cítíte, tušíte, jak jeseň dýchá ve Vašich šlépějích nadějí? 78 Pod Vaším krokem to listí rudé štkalo zpěv májů budoucích – Zda v jejich záhonech též místa dost bude pro ten květ tichých citů mých? A z východu zahrady pršely v cestu Vám růží krvavé prameny, když ztrácel se tam dolů zas k městu ten klobouček Váš červený – A jak jste mizela, já cítil zas hrýzti tu touhu v sobě: Vás zadržet a do cesty hodit v ty růže a v listí Vám touhy své pozdní pozdnípozdní, pozdní květ – A ať jej zvednete, ať nevšímnut zvadlý zahyne v cestě: vždy Vás mám rád – neb list, jejž zved’ jsem z Vašich stop, spadlý řek’ mi, jak sladko blízko Vás umírat... Ať je to osud, ať hvězd to jsou čáry – házím Vám květ svůj... V slunce? Či v mráz? – Vím jen: má duše plá novými jary... Cítíte květy? Hledají Vás! 26. října.