OTCI.

Josef Merhaut

OTCI.
V těch smutných nocech v jizbě nad podkrovípodkroví, kdy v písních pláču prostičkými slovy, se na mě dívá z obrazu bledá, zrytá, žalostivá tvář Jesu Krista. A jak ty oči kalné, potrhané sem na můj stolek z pološera sklání, mně zdá se, že z nich po paprscích kane v mou hlubou duši tiše smilování zář svatě veliká a neskonale čistá. A pod ním v kvítí podobizna malá: tvá, tatíčku, tvář drahá, ustaralá si nese vrásku, jíž jako Jeho zryta pro svou lásku, ač nemá věnce z hloží. Však jak můj zrak slz duhou vstříc vám hoří, mně zdá se, z záře, která z očí plane Ježíši Kristu, že se nimbus tvoří kol tvojí hlavy stříbrem posypané za lásku velikou jak smilování boží...