POLE.

Josef Merhaut

POLE.
Pole jsem našel udupaná, v nich samá bolest, hrubá rána, zlomená stébla stenala, země krev jejich chlemtala. To český sedlák tady sel – pak přišel přítel – nepřítel, vojenských koní mrak se hnal, chléb nás vezdejší pošlapal. Ó, lidským žalem zřím se chvět ta pole, lidsky krvácet! Ušláplých stébel líbám rány i chléb ten v bláto zašlapaný – – Tak trpělivě český lán tu leží ztupen, pošlapán! Však cos tu hořkou vůní dýchá přes pokořená pole tichá. Krev nevinnou tu cítím čpít, a srdce jak by v kleště chyt’, neb vzpourou křičí vzteklý smích divokých máků krvavých... 30