PŘÍPITEK.

PŘÍPITEK. (Slovačce ze dne 14. února.)
Že jsem Vás neviděl! – Ale vím: ze všech jste jediná byla – co hárá krajem tím kouzelným, vše krása do Vás se slila. Slovačko štíhlá a divoká, to slunce, v němž réva zraje, šlehlo Vám v kolébce do oka, v duši i v krvi Vám hraje! Ta vášeň silná a zapřená! Gracie přírody v kroku! Slovačko jediná, zrozená s bouří i slunečnem v oku: 70 Vidím Vás tančící před sebou –! Linie! Půvabe! Sílo! – – Noc je – a tichou jizbou mou jakoby víno se lilo – Voní to, zpívá to zmámené, hlavu to spíjí i duši, z mé číše přetéká červené, do spánku rozkoší buší – To víno u Vás též uzrálo, „sestro“ Vám říká a „paní“, a víc než jindy dnes zaplálo v mé číši v bratrském plání – To Vaše slunce hoří v něm, to Vaše oči v něm spíjí, v tom víně slováckém, hořlavém, to Vaši krev z něho piji – To šťávu tak vzácnou piji dnes, ó, útlá Slovačko sladká – – Tančíte přede mnou – Jaký ples! – Proč jen ta noc je tak krátká! Do noci za Vámi zvedám číš! Slovačko, sestro má rodná! Na Vaši krásu! – Vy spíte již – Nuž, na sny Vaše! Až do dna! – 17. února.
71