TMAVOU TAK CELOU...

Josef Merhaut

TMAVOU TAK CELOU...
Tmavou tak celou v sále Vás zřím, jen stužka rudá v kloboučku hoří. Ó, dítě, nic blízkého neslyším: zpívá cos dálného k citům mým jak hukot lesů, jak hučení moří. A potom zas viděl jsem jen Vás, jen Vás v tom živůtku plavě žlutém. A poslouchám s Vámi a neslyším zas ni matení zpěvu, ni houslí hlas, jen zvěsť o tom osudu krutém: Ó, živůtku světlý, v němž mdlí snivá žluť, ty, kloboučku černý se stuhou jasnou – proč touze své musím dít: ticha buď! proč daleká hudba plní mou hruď, když vaši Paní uvidím krásnou? Ó, hudbo dálek, ó, písni jar, ó, touho, již mlčenliv snáším! – – Volám Vás: sestro! A zapírám žár... a v srdce se stesku zatíná spár a žene mne za krokem Vaším – – 9/12
[47]