ZAS HUČÍ VĚTRY...

Josef Merhaut

ZAS HUČÍ VĚTRY...
Zas hučí větry, zas větry jdou, bičují duši a listí rvou – praskají větve, a v dálce to zpívá, výkřiky, touha a hudba divá! Mám větry ty prudké tak rád, tak rád... Opřít se? – Líp je dát se jim hnát, kam bouře velí, kam živly nesou – v oblaka, jež se nad zemí třesou. Slyším zas moře... a hučí les... Můj cit se zmítá v té bouři kdes – v zmatku se všude v oči mi pletla černého kloboučku stuha světlá – – 51 Větrům se nevzpírat! Dát se hnát! – Když mé být nemůže, co mám rád – alespoň v bouři zachytit v spěchu jediný atom Vašeho dechu...