ZAS HUČÍ VĚTRY...

Josef Merhaut

Zas hučí větry, zas větry jdou, bičují duši a listí rvou – praskají větve, a v dálce to zpívá, výkřiky, touha a hudba divá! Mám větry ty prudké tak rád, tak rád... Opřít se? – Líp je dát se jim hnát, kam bouře velí, kam živly nesou – v oblaka, jež se nad zemí třesou. Slyším zas moře... a hučí les... Můj cit se zmítá v té bouři kdes – v zmatku se všude v oči mi pletla černého kloboučku stuha světlá – – Větrům se nevzpírat! Dát se hnát! – Když mé být nemůže, co mám rád – alespoň v bouři zachytit v spěchu jediný atom Vašeho dechu...

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

272. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vila Teresa. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Píseň strojvodiče. (A. K. Lešan)
  3. I. Dusné okamžiky. (Robert Hammerling.)  (Josef Kuchař)
  4. BIČ. (J. B. Polom)
  5. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  6. TMA, ZLÁ TO TMA... (Louis Křikava)
  7. AD FINEM: (Roman Hašek)
  8. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue. (Emanuel z Čenkova)
  9. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Co slyším doma. (Antonín Klášterský)